Na adaptační kurz jsme se vydali po úvodní třídnické hodině, kde jsme se seznámili s naší třídní paní učitelkou Mikulcovou. Jeli jsme nejprve vlakem do Vsetína a potom autobusem do Semetína. Autobus byl hodně přecpaný, nehledě na to, že my jsme vystupovali na poslední zastávce a ostatní lidé se přes nás museli tlačit k východu. Každopádně v autobuse jsme se už stihli trochu seznámit a popovídat si.

Když jsme dorazili na hájenku, přivítaly nás instruktorky Verča a Peťa. Ty nám připravily uvítací hry, abychom si zapamatovali naše jména. Při té příležitosti nám byla vysvětlena i pravidla hájenky.

Poté, co jsme si zahráli pár her, jsme se šli ubytovat do chaty. Rozdělili jsme se do pokojů a vybalili si věci. Jakmile jsme se zabydleli na pokojích a dále seznámili, nastal čas na oběd. Paní kuchařka nám nachystala dobrou polévku a špagety. Po obědě jsme měli hodinu na odpočívání a povídání si.

Dále následovaly další hry. Například jednou z nich byla hra, při které jsme si měli zapamatovat obličeje a potom je poskládat. Nikdy jsme se ale nedozvěděli, který tým vlastně vyhrál.

Večer jsme opékali špekáčky a spolužák Jirka nám zahrál na kytaru. Někteří si už šli povídat na pokoje a pomalu se ukládat do peřin.

Ráno jsme vstali a v osm hodin byla nachystána snídaně. Na konec adaptačního pobytu nám Verča s Peťou nachystaly ještě pár her, při kterých jsme se i docela zapotili a po obědě nastal čas na odjezd. Jeli jsme opět autobusem a poté vlakem.

I když si nepamatuji jména všech, myslím, že jsme si při pobytu na adaptačním kurzu našli nové přátele a více se seznámili.

Libuše Krausová, Emma Večeřová