Když jsem se v prvním říjnovém týdnu díky programu Erasmus+ vydala na týdenní job shadowing do finského Lahti, mým cílem bylo poznat zblízka fungování tamního školství, které nám bývá často dáváno za vzor. Týden strávený na místním lyceu mi přinesl řadu zajímavých zkušeností, ale také několik překvapení.

Jedno z nich se týkalo délky vyučovacích hodin. Přiznávám, že jsem si před odjezdem nedokázala představit, jak lze udržet pozornost studentů po celých 75 minut. Na místě jsem se však přesvědčila, že to možné je. Samozřejmě ne každá hodina byla stejně poutavá, ale delší časový prostor nabízel možnosti, které v našich pětačtyřicetiminutových hodinách často postrádám. Na konci týdne jsem si dokonce začala přát, abych měla ve své výuce také tolik prostoru pro souvislou práci, aniž bych musela neustále myslet na blížící se zvonění.

Co mě dále zaujalo, bylo technické a organizační zázemí výuky. Studenti dostávají při nástupu na lyceum notebooky, ve kterých mají k dispozici podrobně připravené výukové materiály. Učitelům to usnadňuje přípravu a distribuci podkladů a umožňuje více se soustředit na samotnou výuku. Zároveň jsem ale zjistila, že ani ve Finsku nepanuje na míru digitalizace ve školství jednotný názor. Někteří učitelé upozorňují, že se výuka možná až příliš přesunula do digitálního prostředí a že klasické papírové učebnice mají stále své místo.

Velkou roli ve fungování finské školy hraje také přístup samotných studentů. Jsou zvyklí pracovat samostatně, soustředěně a bez neustálého pobízení. Domácí úkoly jsou běžnou součástí výuky a očekává se, že se studenti budou učivu věnovat také mimo školu. Domácí příprava tak přirozeně navazuje na práci v hodinách a studenti za ni přebírají odpovědnost. Právě jejich samostatnost, ochota spolupracovat a respektovat pravidla výuky na mě udělaly snad největší dojem.

Vedle poznávání školního prostředí bylo zajímavé také setkávání s místními lidmi. Finové mohou na první pohled působit poněkud rezervovaně a odtažitě. Jakmile však člověk naváže osobní kontakt, počáteční odstup rychle mizí a objeví se vstřícnost, ochota pomoci i příjemný smysl pro humor.

A protože člověk nepoznává cizí zemi jen ve školních lavicích, našla jsem si čas také na poznávání Lahti a jeho okolí. Nádherná finská příroda, rozlehlá jezera a podzimně zbarvené lesy vytvářejí atmosféru, kterou si člověk snadno zamiluje. Lahti je navíc známým centrem zimních sportů a jeho nepřehlédnutelnou dominantou jsou skokanské můstky, kde jsem měla možnost sledovat trénink přibližně desetiletých dětí. I to byl jeden z nezapomenutelných zážitků mého pobytu.

Z Lahti si odvážím nejen inspiraci pro vlastní pedagogickou práci, ale také poznání, že ani tolik obdivované finské školství není bez slabších stránek. Mezi jeho přednosti však určitě patří dostatek finančních prostředků, které se promítají nejen do kvalitního vybavení škol, ale také do pracovních podmínek učitelů, a dobře dostupné výukové materiály. Oceňuji také delší vyučovací hodiny a velkou výhodu vidím ve flexibilitě celého systému. Pokud se ukáže, že něco nefunguje, dokážou na to poměrně rychle reagovat a zavést potřebné změny.

Před měsícem se kolegyně Mgr. Jana Šťastná loučila se svým chorvatským pobytem slovy „Hvala vam!“, já tedy tentokrát posílám své poděkování na sever Evropy: „Kiitos, Lahti!“ Děkuji za inspirativní týden!