Bažanťák očima studentky 1. B

Byla jsem na bažanťáku…

…Vtom mi začal zvonit telefon. Á, vždyť já málem zapomněla. „Ahoj mami.“ Na druhé straně se rozezněl maminčin příjemný hlas a smršť všemožných otázek. Brzy jsem usoudila, že bude lepší, když převezmu režii hovoru já. Začala jsem tedy vyprávět: 

„No představ si to! Všechno začalo ochrankou. Než jsme vstoupili do sálu, byli jsme prošacováni a posláni do tmavé chodby, kde si nás vzalo do parády zhruba pět maturantek. Prošli jsme jejich tak zvaným „přivítacím procesem“, který spočíval v počmárání obličeje všech bažantů, tudíž nás prváků. Většina to však vzala sportovně a dělala si z toho legraci. Opravdu to nebylo tak děsivé, jak to teď možná zní. Po tomto rituálu jsme se už mohli posadit na místa a show začala. Musím uznat, organizátoři to měli do detailu promyšlené. Jenže asi bychom se nedoplatili, kdybych ti měla popisovat vše, co mě překvapilo nebo jen rozesmálo. Řeknu to teda zkrátka. Už začátek byl perfektní a večer stále gradoval. Úžasné a obdivuhodné zároveň bylo, že se ani jeden z pořádajících maturantů nestyděl pro zábavu před publikem zesměšnit. Už dlouho se mi nestalo, aby mi ze samého smíchu trnula ústa. Tehdy mě ale pusa bolela jako nikdy. Sice uznávám, že když přišel na řadu výběr bažantů, které si maturanti vždy zvou na pódium s cílem je potrápit pro zábavu ostatních, úsměv mi poněkud ztuhl na rtech. Ani si nedokážeš, mami, představit, jak se mi ulevilo, když mě na pódium nevybrali. Vyvolení bažanti totiž museli uhodnout hlášky našich učitelů, a v případě špatné odpovědi lítala vzduchem vajíčka! Zatímco se drtivá většina obecenstva bavila, spolužáci na jevišti měli docela nahnáno. Když trápení bažantů skončilo, následovala perfektní, dechberoucí podívaná. Nečekala jsem, že večer bude tak zábavný. Jééé, mami, ta cesta uběhla ale rychle. Už jsem skoro na místě, měla bych končit. Ale než ti to položím, ještě ti rychle chci říct tohle. Když se s námi moderátoři rozloučili a opona se zatáhla, bylo mi líto, že už byl konec, nejraději bych tam s kamarády zůstala a zažila vše znovu. Ale teď už opravdu musím končit, tak se měj krásně a drž mi palce. Ahoj.“

Martina Melčáková, 1. B