Po večerních změnách v čase a místě odjezdu se nakonec ve čtvrtek 11. června všichni, někteří s trochou náhody a štěstí, ocitli v 7:55 hod. na autobusovém nádraží. V 8:00 jsme se již za doprovodu paní Poláchové naskládali do autobusu Zlínské hromadné dopravy a vyrazili směr Rožnov pod Radhoštěm. Tam jsme k menší nelibosti ostatních cestujících v našem nemalém počtu zaplnili autobus a vydali se na Dolní Bečvu.

Asi po patnácti minutách jsme se ocitli na zastávce, kde nás čekala nebezpečná půlkilometrová pouť podél hlavní cesty k našemu ubytování v rekreačním areálu hotelu Kyčera Relax. Unaveni cestou, rozdělili jsme se do chatek a naše skupina se spolu s paními profesorkami rozhodla hrát společenské hry. Nutno říci, že s velkým úspěchem.

Posilněni obědem z vlastních zásob jsme se vydali prozkoumat bazén. Jiní notnou chvíli okupovali pingpongový stůl.
Později toho dne jsme byli pod vedením paní Poláchové vysláni vystoupat na přilehlý kopec. Paní Poláchová ale nasadila tempo profesionálního běžce a my, ještě pověřeni úkolem nasbírat a určit deset rostlin, jsme byli bez šance udržet s ní krok. Po dosažení vrcholu bezejmenného kopce se nám bohužel nenaskytl výhled, jaký bychom si při vynaložení takového úsilí představovali. Neztrácejíce optimismus jsme alespoň zvěčnili tento moment na skupinové fotografii. Pak už jsme zahájili sestup/sesun/ běh zpět do údolí. Opět nám ale nebylo nic ulehčeno a tak jsme místo rostlin tentokrát sbírali dřevo na večerní oheň.

Pozdní odpoledne bylo ve znamení sportu. Nabídka areálu byla široká. Stolní tenis, volejbal, badminton, otužování v bazénu nebo mě osobně nejsympatičtější vyčkávání na zahrádce, které spočívalo v tom, zahájit sprint k baru jen co se vevnitř objevil personál. Neboť jistí nejmenovaní spolužáci začínali být pod vlivem deficitu kofeinu nebezpeční pro sebe i své okolí.

Ve večerních hodinách se nejodvážnější chopili přípravy ohně, aby si nevegetariáni mohli opéct špekáčky. Někteří sáhli po hromadné objednávce pizzy a nutno podotknout, že to byl brilantní nápad.
Poté jsme se již všichni postupně rozešli do svých chatek a kromě několika kuriózních historek se všichni odebrali do postelí.

Ráno nás čekal úklid chatek, vydatná snídaně a pak odjezd autobusem na Soláň. Paní profesorka Zetková nám naplánovala krásnou procházku až k přehradě na Horní Bečvě. Někteří si bohužel zapomněli sbalit nějakou tu svačinu, a tak i přes vyčerpání horkem a s několika kilometry v nohách posledních pár metrů vzali sprintem a restauraci u přehrady útokem.

Po zahnání hladu nás už čekala jen cesta zpět domů a v 17:00 na autobusovém nádraží ve Valašském Meziříčí mohl být náš výlet úspěšně prohlášen za ukončený.

Chtěla bych jménem celé třídy poděkovat paní profesorce Zetkové za zorganizování výletu.

Barbora Sváčková, 4. E