Do Olomouce jsme vyrazili společně s paní učitelkou Maňasovou. Moje ráno bylo trochu adrenalinové, protože jsem zaspal a na přesun na vlakové nádraží jsem měl 20 minut, ale stihl jsem to. V Hranicích se k nám pak přidala Pavla. Na univerzitu jsme dorazili před devátou hodinou. Zúčastnilo se zhruba 300 studentů, z toho 115 na angličtinu. Byli jsme usazeni do třídy a následně rozděleni do dvou skupin. Byli jsme seznámeni s pravidly soutěže. Oproti školnímu kolu už jsme nemohli používat překladač a mohli jsme se spoléhat jen na slovníky a dohledávání na Googlu. Texty opět byly dva, umělecký a odborný. Umělecký pojednával o prodeji deskových her a nárůstu jejich popularity během pandemie a odborný o materiální pomoci Ukrajině. Časový limit na zpracování byl dvě hodiny. Podle mě byl těžší ten umělecký text, zejména kvůli překladu vlastních jmen a kreativnímu překladu idiomů. Moje prvotní dojmy z překladu byly smíšené.  Po skončení soutěže v jedenáct hodin jsme pospíchali na vlak, který nás měl odvézt domů.

O deset dní později, tj. 24. 1., proběhlo vyhodnocení soutěže opět na UP, tentokrát v aule. Po přivítání nás rozdělili podle jazyků. Poté následovala prezentace se zpětnou vazbou a prostorem pro otázky od studentů. Pro mě byla prezentace velmi přínosná. Například jsme se dozvěděli, že podstatná informace patří na konec věty, o přílišné doslovnosti nebo o nevynucené explicitaci, tj. přidávání informací, které se v původním textu nenacházejí nebo jsou mezi řádky. Ačkoliv jsme se neumístili na prvních třech příčkách, Pavla se dostala do úzkého výběru prvních deseti.

Soutěž byla velmi zajímavá a podnětná. Doufám, že se budu moci zúčastnit i příští rok.

Jindřich Petr, 3. E