Jak jsme viděli Legiovlak

Ze života Historického kroužku při GFPVM

Den 7. listopad býval, jak si ještě mnozí pamatuje, okamžikem, kdy bylo žádoucí pořídit si lampión a vyrazit do průvodu připomínajícího výročí VŘSR, což, jak tehdy každý věděl, byla Velká říjnová socialistická revoluce v carském Rusku. My – tedy členové Historického kroužku při GFPVM – jsme si pořídili autobusový lístek a vyrazili jsme nikoliv na Zimní palác, ale do Zlína. Na vlakovém nádraží Zlín Střed se totiž slavnostně otvíral mobilní výstavní projekt Československé obce legionářské – Legiovlak.

Náš sympatický průvodce byl výborným znalcem legionářské historie, a tak nám názorně vysvětlil, jak fungovaly obrněné vlaky československých legionářů v Rusku na Transsibiřské magistrále v letech 1918 – 1920, které si naši legionáři vlastním silami upravili z běžných železničních vagonů, převážejících původně mouku, uhlí a jiné suroviny. Prohlédli jsme si obytné vagony zvané těplušky (uprostřed stála kamna a po stranách prostory na spaní), poštovní vagón, ošetřovnu, která se v naléhavých případech využívala i za jízdy jako operační sál a celou řadu zbraní (například těžký kulomet Maxim nebo obrněný vůz z první světové války). Zajímavou částí výkladu bylo vyprávění o tom, co všechno dokázali českoslovenští legionáři vyrobit pro vlastní potřebu i na prodej, aby tak získali finanční prostředky na své fungování. Na řadě míst podél Transsibiřské magistrály dokonce obnovili v opuštěných továrnách výrobu.

Zbytek času ve Zlíně jsme věnovali prohlídce baťovského Zlína, jeho architektuře a návštěvě Muzea Jihovýchodní Moravy s velkou baťovskou expozicí. Dobře jsme se pobavili u baťovských reklamních spotů a vybaveni desaterem mladého baťovského muže a ženy jsme si na jaro naplánovali další výpravu do města, které nás svou historií i kvalitní architekturou velmi zaujalo.

Mgr. Alžběta Zetková

 

Fotografie (6)