Krajské kolo Dějepisné soutěže gymnázií 2017

Včerejší den patří bez pochyby k těm, které se na našem gymnáziu budou u táborových ohňů rozebírat ještě za deset let.

Hájit růžovou barvu naší instituce se do Zlína vypravila tříčlenná úderná četa studentů, kteří byli díky péči paní profesorky Zetkové nabiti znalostmi moderních československých dějin a neváhali tento intelektuální arzenál použít. Stařešinovi skupiny Tomáši Dvořáčkovi, který již získal válečné ostruhy na kolbištích po celé České republice, statečně stáli po boku mladší avšak stejně zdatní mladí historikové Katka Kuběnová ze 2. B a Martin Glíž ze 4. E.

Mužstvo po celou cestu do Zlína dopilovávalo formu, což vzhledem k předchozí zodpovědné přípravě a řadě bezesných nocí strávených v rozjímání nad knihami asi ani nebylo nutné, ale nechť se to stane příkladem píle ostatním studentům, současným i budoucím.

Hned po příjezdu do krajského města čekal naše hrdiny zrychlený přesun náročným horským terénem ke zlínskému Gymnáziu Lesní čtvrť, které je skoro tak proslulé jako to naše. Mladí historikové statečně stoupali vzhůru a povzbuzovali dozírajícího pedagoga, který vzhledem k věku a hmotnosti snášel výstup zvlášť těžce. S myšlenkami upřenými na svůj vzor J. A. Komenského a dojat péčí studentů však i on zaplašil myšlenku na taxík a zůstal po boku těm, kteří mu byli svěřeni.

Po dosažení cíle šlo již vše rychle. Usměvavá paní recepční nám ukázala cestu k učebnám, kde měla proběhnout soutěž. Ve třídě již sedělo mnoho mladých soutěžících, kterým jen místní konzervativní zvyklosti zabránily v pomalování válečnými barvami. Naši zástupci se odhodlaně usadili k vyhrazenému stolu a jali se čekat na zahájení. Dohlížející pedagog si stejně odhodlaně uvařil rozpustnou kávu a jal se čekat na totéž. A pak to začalo.  Bylo proneseno několik povzbudivých projevů, ale došlo i na smutné zprávy: Očekávaná návštěva pana radního pro školství Gazdíka se kvůli jeho pracovnímu vytížení neuskuteční!!! Ani tato neočekávaná smutná zvěst, která prolétla vydýchaným vzduchem jako břitva, ducha našich soutěžících nezlomila. Po zahájení soutěže se s profesionalitou sobě vlastní vrhli do plnění úkolů. Jejich obtížnost odpovídala vážnosti soutěže. Po hodině naplněné intelektuální dřinou byly testy vybrány a svěřeny dohlížejícím pedagogům k opravě. Ti už takový stres neprožívali, protože jim byla oporou dlouhá léta studia historie a hodil se v neposlední řadě i klíč s vyřešenými úlohami.

A nakonec došlo na vyhlášení vítězů bitvy. Organizátor soutěže postupoval od třetího místa k prvnímu. Vzduch jiskřil napětím jako Nezvalově básni Edison. Nebojím se použít básníkových slov: „Bylo tu však něco těžkého, co drtí, smutek, stesk a úzkost z života i smrti." A pak napětí opadlo! Jsme první! To se neochodí! Naši bojovníci jako ve snách přebírají diplomy (viz příloha) a ceny.

A pak už jen cesta k nádraží lemovaná mrakodrapy a Baťovými domky a komplikovaná našimi fragmentálními znalostmi zlínského místopisu. Ale ať! Vítězství je naše! Účast v celostátním kole soutěže v listopadu v Chebu je také naše! A chlebíčky a zákusky, které jsme dostali jako občerstvení, jsou také naše!

Mgr. Ludvík Indrák

Fotografie (10)