Psal se 12. květen 2022 a před budovou gymnázia postávala skupinka šesti lidí. Nervozita, že by se dala krájet a nad encyklopediemi rostlin a živočichů se vedla vášnivá debata. Ke skupince, docela narychlo poslepované ze skautek Štěpánky Hauserové a Petry Fuskové, dvou zlatošípáků Mikuláše Kozuba a Antonie Markové, jedné členky ČSOP Elišky Příleské a supermozka Jana Novotného (všichni z 1. E), se připojil i jejich doprovod v podobě paní profesorky Zuzany Halaštové a paní asistentky Ireny Kutačové. 

Vydali jsme se tedy, samozřejmě za Eliščiny stálé přednášky o rostlinách, k ekocentru. Poté se zaregistrovali jako Frantovo miláčci. Největší nervozita z nás opadla u oficiálního zahájení, kdy jsme zjistili, že: „Při nejhorším budeme třetí!“ (což by mělo i při neúspěchu znít dobře). Čekalo nás celkem dvanáct úkolů, z nichž jedenáct se plnilo po dvou hlídkách. Sic neradi, museli jsme se rozdělit napůl a vydat se vstříc poznávání ptactva, savců, vodních živočichů, rostlin a hornin… A občas odpovídat na rozličné otázky organizátorů. Takto jsme obešli deset stanovišť kolem discgolfového hřiště, z nichž jedno, pro mladší kategorii, bylo Patrika Pernického (2. A) a druhé pana profesora Husáka. Jeho stanoviště bylo velice dobře udělané a pro naše dvě hlídky i poměrně úspěšné. Jedenáctým, velmi tipovacím, stanovištěm byl kvíz o netopýrech přímo u ekocentra, který druhá hlídka vyplnila čistě po úvaze, že dvě zakroužkovaná tvrzení z celkových jedenácti jsou málo, a tak musí zakroužkovat ještě další, načež první hlídka vyplňovala kvíz velice dlouho a opatrně. Zbývala jen společná prezentace toho, jak jednotlivé týmy pomáhají přírodě. Naše už zase spojená skupinka měla nachystaný malý plakát s naší činností, které ale nebylo tolik, jelikož jsme spolu necelý rok, což jsme z nervozity ani nezmínili. A to promlčíme naši přípravu plakátu dost na poslední chvíli, která byla naštěstí zamaskována Petiným sebevědomým přednesem.

Nastalo vyhlašování a všem se už sbíhaly sliny na frgály, které na stole ležely jako ceny za první tři místa. Tudíž pro Frantovo miláčky jistota. Vyhlašování bylo až nepříjemně zdlouhavé. Vyhlásili mladší kategorii. Pak starší. „Třetí místo…“ „Jo, to budeme my,“ znělo skoro všem v hlavě. „Nic, tak jsme druzí!“ „Druhé místo…“ „Co?! Neříkej mi, že…“ Nastalo ticho… někdo oznámil, že to bylo špatně spočítané a že naše družstvo nebylo vůbec započítáno (upřímně… alespoň by se potvrdila naše teorie), když najednou slyšíme: „A na prvním místě se umístil tým Frantovo miláčci!“ „Cože?“ ozývaly se naše nevěřící hlasy. „Ty body musel sčítat někdo jako já!“  Každopádně ano, bylo to tak, Frantovo miláčci byli vážně první. Naše upřímné překvapení nám pomalu vhánělo slzy do očí, někteří z nás vyskakovali do vzduchu, jako kdyby se chystali na skok přes laťku a naše výrazy při vyhlášení opravdu stojí za to! Ještě teď zůstává záhadou, jestli jsme měli větší radost z frgálu (toto beru jako pravděpodobnější teorii) nebo z postupu do celostátního kola (stále při tom tajím dech). Snědli jsme si ty obří klíny tvarohového frgálu a naše myšlenky přešly k celostátu. Po cestě do školy nebylo vidu ani slechu po nervozitě… Byla jen čistá radost, která nám tolik zlepšila už tak krásný den. 

Děkujeme všem z našeho týmu, paní profesorce a paní asistentce a těšíme se na pokračování naší cesty.

Stále neuvěřitelně nadšené a překvapené

Štěpánka Hauserová a Antonie Marková